Třída: Ulvophyceae
Rozsáhlá a mnohotvárná třída Ulvophyceae
obsahuje řasy s vláknitou, parenchymatickou, sifonokladální a sifonální
stélkou. Volně žijící bičíkovci chybějí. V buňkách druhů s vláknitou a parenchymaticko
stélkou nacházíme jediný chloroplast s pyrenoidem: Sifonální a sifonokladální
řasy mají četné drobné chloroplasty, uložené v nástěnné vrstvě plazmy. Kromě
fotosyntetických pigmentů, obvyklých u ostatních zelených řas, obsahují
chloroplasty řádu Bryopsidales a Dasycladales také specifické xantofyly:
sifonein a sifonoxanthin. Spolu s chloroplasty se v plazmě druhů rodu Caulerpa
(Bryopsidales) vyskytují amyloplasty, které jsou bezbarvé a obsahují škrobová
zrna.
Společným znakem zástupců třídy je podobný
průběh jaderného dělení, cytokinézy a vzniku příčné přehrádky. Při mitóze se.v
různé míře zachovává jaderná blána. Vřeténko jé vybaveno polárními nebo bočně
umístěnými centriolami. Příčná přehrádka vzniká vrůstáním plazmatické membrány
směrem od obvodu do středu buňky. Během cytokinézy zůstává někdy zachováno
interfázové vřeténko. Fykoplast, fragmoplast ani buněčná destička nebyly
pozorovány. U sifonálních stélek chybějí příčné přehrádky. Buněčné stěny sifonů
bývají zpevněny lištami, které vznikají podobně jako příčné přehrádky.
Buněčné stěny jsou polysacharidové.
Mikrofibrilární složku tvoří celulóza, mannan nebo xylan. V amorfní složce byl
často stanoven arabinogalaktan.
Zástupci třídy jsou rozšířeni převážně v
moři a v brakických vodách. Poněkud méně je sladkovodních druhů, i když mnohé z
nich jsou velmi rozšířené (Cladophora glomerata, v některých oblastech Ulothrix
zonata). Aerofytické řasy, např. zrněnka (Apathococcus) a druhy rodu
Trentepohlia porůstají kůru stromů, skály i povrch listů na stromech. Některé
jsou dobře adaptovány na terestrické životní podmínky.
Přehled systému
1. Řád: Ulotrichales: stélky vláknité, ploše listovité, trubicovité
ROD Ulothrix
Buňky
druhu U. zonata jsou lineárně uspořádány ve válcovitá vlákna, jejichž
šířka silně 
kolísá mezi 10 až 40 µm.
Rovněž délka jednotlivých buněk silně kolísá, takže tu zastihneme buňky téměř
kvadratické, většinou však kratší než jejich šířka (u jednoho a téhož vlákna).
Kromě
autospór, sloužících k rozmnožování buněk ve vláknu, dochází za určitých
podmínek k vytváření zoospór. Pohlavně se U.z. rozmnožuje kopulací dvoubrvých
gamet. Buňky vegetativního vlákna nesou pásovitý nástěnný chromatofor, stočený
téměř kolem celého vnitřního obvodu buňky, a jediné jádro. Chomáčky U.z. jsou
jasně zelené a objevují se nejčastěji na jaře v proudící studené vodě potoků a
řek či v příbojové zóně nádrží.
Foto zástupci: Ulothrix
sp1, Ulothrix
sp2, Ulothrix
spory1, Ulothrix
spory2, Ulothrix
spory3.
ROD Ulva
Porost locikový, Ulva lactuca má
ploše listovitou zkadeřenou stélku; která 
je tvořena dvěma srostlými vrstvami
parenchymatických buněk. Stélka je asi 25 cm vysoká, ale může dosahovat výšky 1
m. Najdeme ji v litorálu všech evropských moří na kamenech. V některých
.přímořských krajích se upravuje jako salát.
Foto zástupci: Ulva sp1,
Ulva sp2.
Rod Enteromorpha
Rod má stélku trubicovitou, složenou z jedné
vrstvy parenchymatických 
buněk. Roste na kamenech mořského pobřeží,
ale také ve vnitrozemí, v tůních na slancových půdách. Na našem území se v
posledních létech rozšířil druh E. intenstinalis, který má trubicovitou
nebo vakovitou stélku. Najdeme jej v rybnících, slepých ramenech řek a jiných
silně eutrofizovaných vodách, znečištěných chloridy ze silnic a z odpadních
vod.
Foto zástupci: Enteromorpha
sp1, Enteromorpha
sp2, Enteromorpha
sp3, Enteromorpha
sp4.
2. Řád: Trentepohliales - stélky heterotrichální
3. Řád: Cladophorales - stélky sifonokladální
ROD Cladophora
Tato
řasa se jeví pouhému oku jako svazečky zelených vláken, které jsou proti jiným 
zeleným řasám dosti pevná.
Vlákna jsou bohatě větvená, zvláště v horní třetině a dole jsou připevněna k
substrátu rizoidální buňkou. Buňky jsou několikanásobně delší než jejich šířka
a mají velmi silnou, často několikanásobně vrstvenou buněč. blánu. Chromatofor
je hrubý, síťovitý, často velmi masivní, s četnými pyrenoidy.
Rozmnožování
se uskutečňuje buď zoospórami nebo akinetami. Při pohlavním rozmnožování spolu
splývají dvě stejně utvářené gamety - je to tedy isogamie. C.glomerata je jedním z nejčastějších zástupců
zelených řas v tekoucích vodách betamezosaprobního pásma, vyskytuje se však i v
horší oligosaprobitě a alfamezosaprobitě. Jako nárostová, k substrátu pevně uchycená
forma se vyskytuje hlavně v místech vystavených silnějšímu proudění. Její
vlákna jsou výborným podkladem pro různé epifyty z říše rostlinné i živočišné,
hlavně pak pro rozsivky.
Ve
stojatých vodách žije velmi podobný zástupce tohoto rodu – C. fracta. Zde se mnohdy rozbují
tak silně, že vytvoří při hladině souvislou vatovitou vrstvu, dlouhou až
několik desítek metrů. Je pro rybářství značně škodlivá, zvláště na objektech
líhní, neboť při výlovu plůdkových rybníčků uvázne v jejích pevných vláknech značné
procento drobného plůdku a může tak dojít ke značným ztrátám. Od C. glomerata se liší intenzivnějším
růstem do délky a chudším větvením.
Foto zástupci: Cladophora
sp1, Cladophora
sp2, Cladophora
sp3, Cladophora
sp4, Cladophora
sp5.
4. Řád: Bryopsidales - stélky sifonální, mnohojaderné
ROD Caulerpa
Jsou
to řasy, jejichž tělo sestává z jedné mnohojaderné buňky bez 
buněčných přehrádek, často
však značně velké a rozmanitě větvené. Vznik mnohojaderného jednobuněčného
útvaru si odvozujeme z mnohobuněčné stélky postupným zrušením buněčných
přehrádek při vývoji. Patří sem pouze mořské druhy, jako je např. C prolifera.
Foto zástupci: Caulerpa
sp1, Caulerpa
sp2.
5. Řád: Dasycladales - stélky sifonální, ve vegetativní fázi jednojaderné
Foto zástupci další druhy:
